Jižní Súdán: 193. země světa?

Bc. Martin Tománek

Richard Walker, novinář na volné noze, který žil v Súdánu, nedávno napsal článek s názvem „Hello country number 193“, který byl otištěn ve speciálním vydání časopisu The Economist „The World in 2011“. Cílem krátkého příspěvku bude seznámit čtenáře s jeho pohledem na situaci v této největší africké zemi.

V lednu 2011 se má konat, jestliže půjde všechno podle plánu, v autonomní jižní části Súdánu referendum o nezávislosti. I přes udivující chaos panující kolem příprav referenda bude jeho výsledek „ano“ pro nezávislost.

Pouze krátké uvedení do situace. Válka mezi převážně arabským severem a z velké části nearabským jihem začala počátkem 60.let minulého století a dočasně skončila mírovou dohodou v roce 1972. Válka se však opět rozhořela v roce 1983 a pokračovala až do roku 2005, kdy byla uzavřena tzv. Celková mírová dohoda. Situace v Súdánu je značně komplikována neuvěřitelnou kulturní heterogenitou země. V roce 1956, kdy Súdán získal nezávislost, se rovněž konalo sčítání lidu, které evidovalo 572 různých kmenů a 114 uznaných jazyků.

Podle Walkera vznik Jižního Súdánu jako 193. země světa (podle členství v UN) nepovede k další válce. Namísto toho se konflikt bude odehrávat v samotném Jižním Súdánu, který je místem střetu mnoha soupeřících kmenů. Soupeření má ale, z pohledu člověka žijícího na té šťastnější části mapy (tzn. někde v míru na Západě), téměř neuvěřitelně násilný charakter. Po získání nezávislosti bude jih disponovat  poměrně značným ropným bohatstvím. A to je zároveň další problém – Jižní Súdán je charakteristický agrární ekonomikou, kde lidé spotřebují naprostou většinu produktů, které vyprodukují (tzv. subsistence economy). Jih naprosto postrádá potřebnou ropnou infrastrukturu. Jak Walker poznamenal, jestliže ropa představuje jediný zdroj příjmů mimo subsistenční ekonomiku, potom je to recept na katastrofu.

Mnoho ropných polí, která jsou v provozu, se nachází přesně na hranici mezi severem a jihem. Tento geografický aspekt spíše naznačuje blížící se konflikt. Walker se však domnívá, že právě ropa v tomto případě zásadním způsobem přispívá k míru. Přestože centrální vláda v Chartúmu investovala obrovské finanční prostředky do armády, nemohla dosáhnout plné kontroly ropných polí, aniž by se dohodla s jihem. Smluvní podmínky mírové dohody z roku 2005 zahrnují dělení příjmů z ropy mezi severem a jihem v poměru 50:50 až do roku 2011. Přestože ropná pole přesahují hranice, většina ropných vrtů je na jihu. Na druhé straně, ropovod který vede k Rudému moři a přeměňuje ropu v peníze, je na severu. Obě strany tedy budou muset přijmout realitu a dosáhnout kompromisu.

Walker dále zmiňuje, že jak sever, tak jih mají svých vlastních starostí více než dost. Umar al-Bašír, súdánský prezident, čelí katastrofickému vývoji ve vzdálené západní provincii, Dárfúru. Nutno podotknout, že si jej způsobil do velké míry sám. Jeho režim se dále potýká s demoralizovanou armádou a venkovským obyvatelstvem, které je otrávené represemi a všudypřítomnou bídou.

Prezidentem Jižního Súdánu se stane Salva Kiir z kmene Dinka, někdejší vojenský velitel Súdánské lidové osvobozenecké armády. Viceprezidentem bude Riek Machar, oportunistický warlord z dalšího velkého kmene Nuerů. Oba strávili poslední roky hájením zájmů svých příbuzných. Nezdá se, že by Jižní Súdán dostal vůdce, které potřebuje. Walker se také pozastavuje nad tím, kam zmizelo odhadem sedm miliard dolarů, které Jihu připadly v důsledku mírové dohody z roku 2005. Na jedné straně sice přiznává, že jih má více škol a klinik, na druhé straně se ptá, kde je alespoň nějaká infrastruktura rozvíjející ekonomiku? Země je stále zemí rozježděných cest a petrolejových lamp. Ropa v roce 2011 přinese další přibližně miliardu dolarů, která bude rozházena, což povede k nespokojenosti obyvatel.

Vyplní se Walkerovy predikce?

Walkerova analýza jistě má hlavu a patu. Nicméně celá je vystavěna na předpokladu, že lidé jsou racionální bytosti. Doufejme, že je tento předpoklad v tomto případě správný. Ve světle autorových  argumentů se nové kolo občanské války nejeví jako příliš pravděpodobné. Na druhé straně, podle dostupných zpráv plánuje vláda v Chartúmu zvýšit armádní rozpočet pro rok 2011 meziročně o přibližně 33 % (World Tribune 2010). Je zřejmé, že centrální vláda se scénářem nové války počítá. Někteří její představitelé se navíc v poslední době vyjadřovali pro odklad konání referenda.

Velmi problematický je rovněž vztah mezi dvěma významnými kmeny na území Jižního Súdánu – Dinky a Nuery. V září 2009 například Nuerové napadli vesnici Duk Padiet, kde žijí Dinkové. Mezi nejméně 167 mrtvými byli civilisté i vojáci. Jejich smrtí se tak zvýšil počet obětí regionálního násilí, které propuká navzdory smlouvě z roku 2005 o skončení poslední súdánské občanské války (National Geographic 2010). Zásadní otázkou tedy zůstává: V případě, že Jižní Súdán vznikne jako nezávislý stát, budou jednotlivé kmeny schopné ponechat stranou rivalitu a sjednotit se na základě společných zájmů – to znamená vybudování fungujícího státu a ekonomiky?