Bílí otroci = reálný stav českého zdravotnictví

Bc. Markéta Hejzlarová

Politologie – latinskoamerická studia

Úvod

Pro politology a studenty humanitních oborů obecně je tato oblast, až na pár občasných návštěv, velkou neznámou. Přesto v posledních měsících bývá jeho název skloňován všemi pády v téměř všech zpravodajstvích, domácnostech a při náhodných setkáních na ulici. Dokonce i v názvu „humanitní věda“ najdeme cosi společného oběma odvětvím – slovo „human“, tedy člověk. Humanitní věda zkoumá člověka a jeho fungování v rámci systému. Předmět mého zájmu zkoumá, jak funguje systém uvnitř člověka. Řeč je o českém zdravotnictví. Obě odvětví se v současnosti proplétají čím dál častěji a intenzivněji. Člověk musí působit na systém a společnost (humanitní vědy), aby sám sebe lépe ocenil za to, co dělá pro společnost (lékařství). Pokud se odměny nedočká, ztratí zájem o péči o „svoji“ společnost a půjde někam, kde ho lépe ocení za péči o „jinou“ společnost.

Krátké zamyšlení

Zní to logicky a pochopitelně, a přesto na nás sdělovací prostředky téměř denně chrlí nespočet zpráv, které dehonestují české lékaře a činí z nich „nehumánní bytosti“.  Denně ta samá média mystifikují veřejnost či vědomě přecházejí některá podstatná fakta, jejichž znalost značně mění charakter problému. Tento politicko-mediální boj je poměrně úspěšný, protože většina pracujících lidí a studentů opravdu považuje lékaře jen za ziskuchtivé bestie. Příkladem toho byl příspěvek v jedné internetové diskuzi, kde se jistý jedinec, student VŠ, opakovaně vyjadřoval o doktorech jako o pokrytcích a těch, kteří si nemají po finanční stránce na co stěžovat. Dále pak “ že na ně v tom Německu není nikdo zvědavej“.  Jiný uživatel kvitoval slovy: „maj, co si zasloužej – kdo chce víc, musí se víc snažit!“ Diskuze později spěje až k výrokům „jen ať si klidně jdou, tady na ty jejich výstupy není nikdo zvědavej a jestli jim je průměrnej plat 50 tisíc málo, tak ať si klidně jdou!“ Odborník žasne, laik se diví. Toto jednání považuji za typické omezené „čecháčkovství“ a dobrovolné vidění skutečnosti k obrazu svému.

Často přemýšlím o svém žebříčku priorit. Dříve se na prvních pozicích objevovalo štěstí, kariérní úspěch, peníze nebo spokojenost. Po vystřízlivění z pubertálních ideálů jsem si uvědomila, k čemu by mi tohle všechno bylo, nebýt zdraví?  Reformu českého zdravotnictví tedy považuji za prvořadou prioritu, nadřazenou sociální a důchodové reformě.
Ministr zdravotnictví, doc. MUDr. Leoš Heger, CSc., chystá reformu, která by měla částečně reagovat na současné problémy ve zdravotnictví. Skládá se ze čtyř základních pilířů – regulace poplatků, definice správného postupu při poskytování lékařské péče, kontrolu vstupu nových technologií do zdravotnictví, úpravu pravomocí a povinností zdravotních pojišťoven. Připravovaná reforma by měla být ve všech bodech platná koncem roku 2012 (Hájek 2011). Reforma ale bohužel nenabízí návrh systému odpovídajícího finančního ohodnocení lékařů, ani zefektivnění systému jejich dalšího vzdělávání po absolvování vysokoškolského studia 
  do první atestace.

Zdraví se přitom nenachází na prvním místě jenom u mě. Při návštěvě mámy na oddělení onkologie, vidím často přeplněnou čekárnu lidí s rakovinou. Svou cestu na toto oddělení si občas krátím přes chirurgii, kde leží nemohoucí lidé po úrazech. Naproti onkologii se nachází gynekologie s porodnicí. Kdyby tedy doktoři odešli, protože tu na ně není nikdo zvědavej, uděláme krok zpět a v 21. století budeme rodit doma? Budou si pacienti sami rovnat zlomeniny, zašívat břicha, ozařovat se na chemoterapiích, správně diagnostikovat a psát recepty na léky? Je zřejmé, že doktoři jsou pro zachování jakékoliv společnosti nepostradatelní a kvalifikace českých lékařů se s podivem nachází na vysoké úrovni srovnatelné se zdravotnickou péčí poskytovanou v západních zemích. Česko se neřadí k nejzadluženějším zemím EU, proto nevidím důvod, proč by za svou práci nemohli být čeští lékaři ohodnoceni tak, jak by odpovídalo západoevropským a amerických standardům, samozřejmě s ohledem na český kapitálový kontext.

Tímto příspěvkem bych ráda vnesla trochu světla do „černé díry“, zvané české lékařství. Chci širší veřejnosti ukázat, že doktor není jen krvelačný lev prahnoucí po zisku, ale docela normální člověk. Také bych ráda poukázala na nejzávažnější problémy českého zdravotnictví, mezi něž se řadí i nízké a demotivující finanční ohodnocení českých lékařů.

Realita jak ji média neznají

V první řadě na pravou míru uvedu hypotézu „že na ně není v tom Německu nikdo zvědavej“. Moje matka pracuje dvacet let jako onkoložka, má tři atestace a v současnosti studuje postgraduální doktorské studium. Můj otec je chirurg, má čtyři atestace,v současnosti se zabývá urologií a provozuje andrologickou poradnu. Coby doktor má více než pětadvacetiletou praxi. Oběma rodičům přišly nezávisle na sobě nabídky pracovních pozic v Německu (tedy tam, kde na ně údajně není nikdo zvědavej) za čtyřnásobně vyšší plat a za jiných pracovních podmínek, než mají v ČR. Důvodem jejich odmítnutí byla rodina, jakási zakotvenost v systému, odpovídající jejich věku a jistá jazyková bariéra, která se v tomto věku překonává hůře než u mladých absolventů medicíny. Toto je dle mého názoru hlavní důvod, proč se do protestů a podávání výpovědí nezapojilo mnohem více lékařů.

Realita v Čechách je taková, že zvláště mladí, začínající doktoři berou za hodinu práce cca 90 - 95 KČ čistého (za základních 8 hodin práce 5 dní v týdnu) což je srovnatelné s lépe placenou brigádou. Doktor přitom studuje až o 9 let déle, než člověk s vyučením a v platových tabulkách se pohybuje o 5 až 12 tříd nad ním. Nejenom, že náročné studium medicíny trvá o rok déle, než regulérní vysokoškolské studium, ale doktoři a záchranáři mají jako jedni z mála zodpovědnost za lidské životy. Zodpovědnost, kterou by si na sebe každý nevzal. A za to všechno se jim dostane směšného platu a pomyslného plivání české veřejnosti státníky počínaje a občany konče?

Pokud s touto žalostnou situací chtějí mladí doktoři něco dělat a nechtějí si přivydělávat po nocích, musí minimálně půl roku čekat, než budou moci odsloužit svou první službu, díky níž si nepatrně finančně přilepší. I potom si nemalá část lékařů hledá druhé zaměstnání nebo brigády. Pokud by lékaři byli jen ziskuchtivými nehumánními bestiemi, nerozhodli by se svůj život zasvětit jiné činnosti? Opravdu by se vydali cestou šesti těžkých studijních let, aby je čekalo ještě těžších minimálně 40 let praxe v podmínkách demotivujícího finančního ohodnocení a pohrdání veřejnosti, které se snaží pomáhat? 

Lékaři potřebují vedle finančního zabezpečení i zázemí rodiny, čas na studium, přijatelné prostředí v práci, umožňující plně se věnovat pacientům a čas na regeneraci.  Na to všechno ale potřebují prostředky a čas. Pokud však chtějí žít podle svých představ a splnit své poslání, musí něco oželet. Nejčastěji je to vlastní rodina a zájmy. Velkou rozvodovost u lékařů bereme jako běžnou věc, ale už neuvažujeme o důvodech, které k ní vedou. Určitou kompenzací v tomto směru pro doktora představují akce pořádané farmaceutickými firmami, které ale veřejnost chápe jako korupci. Tzv. kongresovou turistiku chce současný ministr zdravotnictví značně omezit, což ale představuje další demotivující ránu pro výkon lékařské praxe v ČR.

 Složení platu lékaře

Udávaný průměrný doktorský plat 35 000 – 50 000 KČ měsíčně ani trochu neodpovídá české skutečnosti. Mzdu 50 000 KČ měsíčně vydělávají státní doktoři, kterých je v systému většina, po minimálně dvaceti letech praxe v oboru a díky velkému množství přesčasům. Průměrný nástupní plat doktorů, je podle médií 25 000 KČ. Nevím, zda česká média čerpají ze zahraničních zdrojů, ale ani tato částka hrubě neodpovídá realitě. Po šesti letech namáhavého studia mají vystudovaní doktoři okolo 14 000 KČ tisíc čistého.

Drtivá většina lékařů je zaměstnancem krajské (zřizovatel je kraj) či fakultní nemocnice (zřizovatel je stát). Takový plat se skládá ze tří částí. První část platu tvoří běžný tabulkový plat se standardním úvazkem 40 hodin týdně, tedy úvazkem 1.0. Tabulkový plat se vyměřuje počtem atestací a dobou vykonané lékařské praxe.  Druhou část platu tvoří platby za přesčasy, tzv. služby. Často tato suma činí 50% až 100% základního platu, podle počtu odsloužených služeb. Průměrně lékař odslouží měsíčně 5 služeb – někdy více, někdy méně. Většinou
  se jedná o dvě víkendové služby a tři ve všední den. Víkendová služba má 24 hodin. Služba ve všední den činí 15 hodin. Pokud má doktor službu, je v práci od 7 hodin ráno do 7 hodin ráno dalšího dne a pokračuje v práci nejčastěji do 15:30. Průměrně celkem odslouží 93 - 120 hodin/přesčasů měsíčně. Podle zákona jich však může odpracovat pouze 54 hodin. Porušuje tedy zákoník práce, ale pokud by jej neporušoval, nemocnice by nebyla schopna zajistit chod oddělení po běžnou pracovní dobu. Lékaři tedy podepisují se zařízením zvláštní pracovní smlouvu, formou dohody o provedení práce jsou placeni za práci nad limit dle zákoníku práce. Třetí část platu je potom osobní hodnocení, které se liší v závislosti na zařízení, ve kterých lékař pracuje (Mladí lékaři; Výplata). 

V reálu to vypadá tak, že čerstvý absolvent studia medicíny (doba praxe do 1 roku, 11. platová třída, platový stupeň 1) má měsíční příjem 17 340 KČ. Plat lékaře po zapsání do oboru – atestační přípravy (dobra praxe do 1 roku, 12. platová třída, platový stupeň 1) má nárok na 18 790 KČ. Po pěti letech praxe (doba praxe do 6 let, 12. platová třída, platový stupeň 4) má lékař před atestací plat 20 990 KČ. A konečně plat lékaře po úspěšném složení první atestace vydá na 22 770 KČ (Mladí lékaři).  Odečteme-li od výše uvedených částek daň z příjmu, zdravotní pojištění a sociální zabezpečení, má lékař po nástupu do zaměstnání v 25 letech měsíční plat zhruba 14 000 čistého. Po absolvování první, velice obtížné, atestace a po 5 - 6 letech praxe se plat třicetiletého lékaře navýší na „neuvěřitelných“ 17 700 KČ. 
Po 32 letech praxe, ve věku 57 let, činí základní čistý plat něco okolo 25 tisíc. To je pro výkon náročného a psychicky vyčerpávajícího povolání opravdu velice motivující částka (Kubek).  Podobné údaje lze vyčíst i z průzkumu ČSÚ. Ve výběrovém šetření bylo zastoupeno 2 788 zaměstnanců. Průměrná mzda činila u tohoto analytického vzorku 22 549 KČ. Mzdu menší než 15 000 mělo 15,9 % z vybraných lékařů a mzdu vyšší než 25 000 KČ pobíralo 31,8 %.  Jiné šetření ČSÚ dokazuje, že pouhé 3,5 % všech lékařů dosahuje měsíčního výdělku nad 40 000 KČ (ČSÚ 2001).

Rekapitulace

Krize českého lékařství umožnila odhalit i další konsternující fakta. Došlo ke zjištění, že v nemocnicích dochází k falšování pracovních úvazků. Nemocnice si např. od pojišťoven nechávají platit za doktory, kteří z nich již odešli, ale oficiálně zůstávají zaměstnanci do té doby, než podvod zdravotní pojišťovna odhalí. Pojišťovny však výkazy o stavu zaměstnanců nemocnic nekontrolují důsledně. Se zdravotními pojišťovnami souvisí i další problém. V České republice se v současnosti vyskytuje devět zdravotních pojišťoven. V některých peníze chybí (VZP), některé mají až čtrnáct miliard přebytek. Ve správních radách těchto pojišťoven často sedí někteří politici, což vede k politizování zdravotnictví a vytváří další prostor pro korupci. Ideální by bylo snížení počtu pojišťoven. V Norsku mají např. jediný úřad pro zdravotní pojištění a systém zdravotnictví zde bez problémů funguje. Z důvodu obsazení správních rad politiky, kteří hájí své osobní zájmy ale k eliminaci či fúzím pojišťoven zřejmě nedojde a tak z nich budou i nadále unikat milionové částky, které hradí občané ČR odvodem povinného zdravotního pojištění. 

Dalším nedostatkem je obcházení zákoníku práce. Nemocnice dávají lékařům dvojí úvazek – v lůžkové a ambulantní části. Tímto si přijdou na poměrně dobré peníze a zřejmě tato skupina lékařů se stala základem statistik o vysokém průměrném platu lékařů. Ostatní lékaři pracují na standardní úvazek a zároveň uzavírají smlouvy o výkonu pracovní činnosti. Na základě těchto smluv chodí na noční a víkendové služby, což vede k jejich přepracovanosti.  

Jedním z předních problémů českého zdravotnictví je situace, ve které se nachází mladí lékaři. Nemocnice je zaměstnávají na desetinu či pětinu úvazku za vykonávání práce odpovídající plnému úvazku. Nemocnice jim tedy platí nízký plat a doktor musí sloužit, protože potřebuje získat praxi pro atestaci na určitou specializaci, jež získá jedině v nemocnici.

Významným strukturálním nedostatkem je i fakt, že nemocnice získávají miliardové zakázky na svoji přestavbu a na nákup předražených přístrojů. Jedná se o 100 % a výše z původní ceny, za kterou by se dal přístroj opatřit, je – li vůbec potřebný. Možnost státních kontrol zde jaksi absentuje (Holub 2011). Téměř nulovou komunikaci mezi nemocnicemi a soukromými lékaři lze také považovat za výraznou chybu. Tyto dvě složky fungují na sobě naprosto nezávisle a často své služby zdvojují, což stojí pojišťovny zbytečné peníze. Do budoucna by bylo zajisté vhodné, aby docházelo k postupné fúzi těchto dvou systémů nebo alespoň k jejich větší provázanosti.

Shrňme si tedy, s jakými problémy se potýká české zdravotnictví. Jedná se především o:

1. Neadekvátní platové ohodnocení lékařů
2. Nestandardní pracovní doba lékařů – nedodržování zákoníku práce, které vede k přetěžování lékařů
3. Předatestační vzdělávání lékařů (lékaři absolvují velkou část předatestační praxe na oborově vzdálených pracovištích).
4. Vykořisťování mladých lékařů fakultními nemocnicemi 
5. Nedostatek financí ve zdravotnictví
6. Dlouhodobě nízký podíl HDP na výdajích ve zdravotnictví (osciluje okolo 7 %, evropský standard je přitom 10 %)
7. Zadluženost nemocnic
8. Nízká platba státu za státního pojištěnce – chybí systém komerčního připojištění
9. Chaos v lékové politice, kudy mizí miliardy korun, které by mohly být využity na zkvalitnění lékařské péče a k lepšímu finančnímu ohodnocení lékařů (Děkujeme, odcházíme)
10. Nedostatek kontrol a netransparentní prostředí, které nabízí obrovský prostor pro korupci a mocenské monopoly v nemocnicích
11. Dva paralelní zdravotnické systémy ambulantních a nemocničních lékařů
12. Systém zdravotních pojišťoven a jejich vedení

Tato přetrvávající situace vyústila v akci Děkujeme, odcházíme, v jejímž důsledku podalo na 3 837 českých nemocničních lékařů z celkového počtu 16 000 (tedy téměř 1/4) výpověď.  Hnutí Děkujeme, odcházíme zformulovalo dva základní požadavky:

1. Zvýšení základního příjmu lékaře bez odměn a přesčasů na 1,5 – 3 násobek průměrné mzdy v ČR formou tarifů
2. Změna systému postgraduálního vzdělávání lékařů
3. Konec platnosti současné úhradové vyhlášky s účinností od 30. 6. 2010 a její náhrada vyhláškou platnou minimálně pro rok 2009 (XVI. sněm LOK-SČL 2010).

Závěr

Důsledek lékařské krize ukáže až čas. Provoz nemocnic bude jistě omezen, přičemž největší dopad to bude mít na pacienty. Vláda přesně neví, jak se k této alarmující situaci postavit. Na povrch vycházejí stále nové, šokující, skutečnosti o systému hospodaření a vedení státních nemocnic.

Plat lékařů prezentovaný v médiích neodpovídá skutečnému stavu. Lékař má nárok na mzdu o výši 50 000 KČ až po 20 – 30 letech praxe, kdy slouží až 120 hodin přesčasů a má úspěšně složenou jednu a více náročných atestací.  Plat mladého lékaře je srovnatelný se mzdou člověka s vyučením. Finanční ohodnocení není pro lékaře dostatečně motivující v podmínkách psychicky náročného zaměstnání, neprospívá jeho osobnímu rozvoji, ani rodinnému životu.

Systém hospodaření a správy státních nemocnic je netransparentní, chybí možnost kontrol, systém sankcí spojený s efektivní vymahatelností práva. Soukromé výdaje pro financování zdravotnictví jsou podprůměrné a podíl HDP státu na financování zdravotnictví je ve srovnání s ostatními evropskými státy rovněž na relativně nízké úrovni (okolo 7 %).

Stav financování českého zdravotnictví, do čehož spadá i problematika doktorských platu, českým lékařům nevyhovuje, proto se začali stavět na odpor a začali v této demokratické zemi, kde je již přes dvacet let povolena svoboda projevu, dávat najevo svůj nesouhlas. Za tento akt si vysloužili pohrdání a nepochopení společnosti. Společnosti, pro kterou jsou nepostradatelní a o kterou se snaží díky Hippokratově přísaze pečovat, jak nejlépe dovedou. Pořád máte, i po přečtení tohoto článku dojem, že požadavky lékařů jsou nadsazené? Pořád v nich vidíte pouhé vyděrače? Pokud můj článek nepřivedl každého, kdo si ho přečetl, alespoň k zamyšlení, je něco v nepořádku nejen se systémem financování českého zdravotnictví, ale i s celou českou společností.

Zdroje:

Český statistický úřad. 2001. „Jednotlivá zaměstnání podle 4-ciferného kódu KZAM.“ Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2001edicniplan.nsf/o/3111-01-v_roce_2000-5___jednotliva_zamestnani_podle_4_ciferneho_kodu_kzam

Český statistický úřad. 2001. „Nejlépe placení zaměstnanci (nad 40 000 KČ).“ Dostupné na: http://www.czso.cz/csu/2001edicniplan.nsf/o/3111-01-v_roce_2000-6__nejlepe_placeni_zamestnanci_(nad_40_000_kc)

Děkujeme, odcházíme. 2011. http://www.dekujeme-odchazime.cz/

Gola, Petr. 2010. „Zadluženost zemí ve světě.“ Finance. Dostupné na: http://www.finance.cz/zpravy/finance/262073/

Hájek, Martin. 2011. „Hegerova zdravotní reforma: změní se poplatky pacientů i platba za péči.“ Eurozprávy. Dostupné na:  http://domaci.eurozpravy.cz/zdravotnictvi/20792-hegerova-zdravotni-reforma-zmeni-se-poplatky-pacientu-i-platba-za-peci/

Holub, Petr. 2011. „Ve spárech zdravotnického socialismu.“ Český rozhlas 6. Dostupné na:  http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/petr-holub-ve-sparech-zdravotnickeho-socialismu--850160

Kubek, Milan. b. r. „Platy a mzdy lékařů – politické lži a pravda.“ Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů. Dostupné na: http://www.lok-scl.cz/images/tinymce/files/z_tisku/z_tisku_2010/34_kubek_platy_a_mzdy_lekaru_politicke_lzi_a_pravda.pdf

Postup při výpočtu mzdy. 2011. Výplata mezd, sociálních podpor a důchodů. Dostupné na: http://www.vyplata.cz/vyplatamzdy/postupprivypoctuvyplaty.php

Veřejně přístupná tabulka, týkající se platů lékařů, zaměstnanců státních nemocnic. 2011. Mladí lékaři. Dostupné na: http://www.mladilekari.com/wp-content/plugins/downloads-manager/upload/Stupnice_platovych_tarifu%20II.pdf

XVI. Sněm LOK-SČL. 2010. Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů. Praha. Dostupné na: http://www.lok-scl.cz/images/tinymce/files/DOKUMENTY_zakladni/usneseni_snemu_lok_scl/14_usneseni_16_snemu_LOK_SCL_250310.pdf