Bílí otroci aneb Jak se připravuje oranžové vítězství

Bc. Jana Trejbalová

Politologie-latinskoamerická studia

Denně čtu a odpovídám na desítky dopisů občanů adresovaných ministerstvu zdravotnictví a během jednání s lékařskými odbory jsem měla možnost nahlédnout na věc i z druhé (politické strany). Cítím proto jisté oprávnění reagovat na článek kolegyně Markéty Hejzlarové. 

Předně nepopírám, že mnozí lékaři si právem zaslouží vyšší mzdové ohodnocení. Na smysluplnou a efektivní reformu čeká naše zdravotnictví již léta. Ovšem dvacet let neřešené problémy nelze jen tak během jednoho roku rázem vyřešit. To je doufám jasné i všem těm „obyčejným lidem“a „slavným osobnostem“, kteří podpořili petici SOS zdravotnictví a tím také akci „Děkujeme, odcházíme“ (dále DO).

DO velkou měrou přispěla k nedůvěře občanů v etické hodnoty našich lékařů a způsob, jakým byla vedena, mi pění krev. A nejenom mně. Vyslechla jsem několik telefonátů neodcházejících lékařů se studem hovořících o svých „kolezích“. Devadesát procent přijatých emailů a dopisů od občanů požadovalo neustupovat teroristickým metodám LOKu a ČLK.

Tichá podpora opozice DO ve sporu lékaři versus ministr zdravotnictví běžnému pozorovateli téměř uniká. Dovoluji si vyjádřit svůj osobní názor. Celá akce byla řízená Dr. Rathem a dalo by se říci takovou přípravkou na další volební období. Regiony, kde hrozilo nejvíce výpovědí, jsou tradičními baštami ČSSD. Jakákoli situace, která by mohla poškodit proreformní vládu (která je již svým programem a reálnou ekonomickou situací v zemi v těžké pozici), dobře hraje do karet naší skutečně konstruktivní opozici. Z takového množství státnického chování by se člověku až mdlo udělalo.

Proto prosím všechny, kteří se staví za chudáky doktory, aby při svém uvažování zhodnotili politickou podstatu problému. Přeci není možné, aby člověk, který je schopen vypustit z úst, že pouhá třicetiprocentní podpora občanů jej nepoloží, s tou se přeci vyhrávají i parlamentní volby (avšak dodávám při 50procentní účasti), vyhrožoval pacientům smrtí a mluvil za celý lékařský stav.

Lékaře v rodině žádného nemáme, neznám přesně jejich existenční limity a nároky. Ale znáte snad lékaře žijící v nuzných poměrech? Medicínu (velice nákladné studium) u nás vystudovali zadarmo. Jako jedni z mála absolventů mají možnost se po ukončení studia věnovat přesně tomu oboru, jež si zvolili, navíc s vidinou brzkého navýšení platu. Co říkají absolventi pracující v soukromé sféře, mnohdy na ŽL,     kde nemají jisté v podstatě nic. Ale to je život, tak to je.

 Markéta mluvila o životních prioritách. Zužovat tyto priority na platové ohodnocení (a to přesně DO hystericky až do nejvyššího stadia hrubosti prosazovala) mi připadá velice nízké.